Jak správně sekat s žací strunou

Při sečení křovinořezem nebo vyžínačem s žací hlavou se strunou se má správně sekat jen koncem struny. Sekat koncem struny je dobré pro strunu i pro samotný stroj, pro plynulost a rychlost sečení a také pro minimalizaci poškození objektů kolem kterých sekáme (např. pletivo). Konec struny má nejvyšší obvodovou rychlost a tedy i největší kinetickou energii a proto je sečení nejúčinnější v této části.
Pokud rychle pohybujeme sekačkou, tak se porost dostává více do středu struny, kde není takový dostatek energie na sečení a navíc to klade větší odpor na sečení, což následně obvykle způsobí okamžitý pokles otáček a to zase pokles energie na sečení, sečení se změní na žvýkání porostu a při vyšším porostu obvykle dojde hned i k jeho namotání kolem žací hlavy. Obsluha musí přerušit sečení, aby stroj znovu získal otáčky nebo předtím ještě odstranit namotaný porost a tím se místo zrychlení sečení sečení zpomaluje. Pokud budeme poslouchat otáčky naší sekačky a rychlost pohybu přizpůsobíme jejich udržení, tak budeme sekat rychle a plynule bez nepříjemných zdržení.
Také pokud struna svým středem narazí při sečení na tvrdší porost, který nedokáže hned odkosit, tak se buď roztrhne nebo má tendenci se omotat tj. když se střed zastavil na překážce, tak konec struny se okamžitě ohýbá ve směru otáček což znemoží její snadné sklouznutí po překážce a okamžitě klesají otáčky. Při sečení koncem struny toto nenastává a i obkášené překážky jsou méně poškozovány. Dobrým tréninkem a v podstatě nekonečnou výzvou je v tomto ohledu například sečení vedle pletiva, kdy se i zkušení kosci občas "přivážou" :). Stav pletiva hodně vypovídá o tom, jak pozorně se věnujte majitel sečení. Všechna tato přetížení mají vliv nejen na životnost struny ale také žací hlavy a zbytku stroje.

U benzinových strojů je velkým zlozvykem obsluhy neustále při každém pohybu sekačkou přidat plyn a na konci ubrat a zase přidat a ubrat… Je to špatné ve všech ohledech jak pro stroj tak pro strunu a tím i pro náklady.
Žádnému motoru či převodům nevyhovují stále prudké změny otáček. Vzniklá přetížení způsobují nadměrné opotřebení, což nutně vede ke zvýšeným nákladům na údržbu stroje.
Spotřeba paliva je v takovém případě vyšší, jelikož při akceleraci se spotřebovává nejvíce paliva a krátké přestávky tomu nezabrání. Takže si zase připlatíme. Je to jako spotřeba při jízdě autem ve městě, kde se neustále rozjíždíte a zastavujete oproti plynulé jízdě mimo město, kde máte podstatně nižší spotřebu.
Také to způsobuje tření struny o sebe při jejím neustálém dotahování a povolování v žací hlavě v plyvem změn odstředivé síly. Toto způsobí až roztání struny na povrchu a její následné slepení (spečení). Čím vyšší teplota tání, tím více se předchází tomuto efektu. Proto se pro "nepoučitelné" vyrábějí dražší speciální struny (Bison má kategorii ARMED) a ostatní mohou šetřit :) .
Otáčky (plyn) při sečení se mají volit podle konkrétních podmínek a udržovat je během souvislého sečení plynulé. V hustém porostu používáme vyšší v řidším nižší. Při sečení kolem překážek, které víme, že nemůžeme poškodit (zdi, obruvníky, skály...) používáme vyšší a při sečení kolem citlivých překážek nižší (pletiva, stromky...), abychom to měli více pod kontrolou a při případném kontaktu je moc nepoškodili. Je to o vžití se obsluhy se strojem, kdy obsluha musí naslouchat stroji, zda si stroj bez problémů při sečení udržuje otáčky nebo zda je třeba přidat aby bylo dosaženo vyššího výkonu a plynulosti. Je například zbytečné sekat na plný plyn řídký porost, kde to stroj snadno zvládá na poloviční výkon, což přináší přímou úsporu na palivu a také nižší hlučnost.
U elektrických strojů na 230V nelze výkon/otáčky nijak ovládat. U vyšších tříd akumulátorových vyžínačů a křovinořezů již bývají na výběr 2-3 možnosti zvolení režimu výkonu, což umožňuje prodloužení délky práce díky nižší spotřebě.